edice a Architektura
Edice moderních švýcarských autorů
Edice moderních rakouských autorů
Edice moderních německých autorů
edice Poezie
Příležitostné tituly vydané nak. Archa v letech 1989 až 2008.
|
Paul ShepheardCo je architektura.Esej o krajinách, budovách a strojích. Vydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2011 jako svou 33. publikaci Edice aARCHITEKTURA svazek 4. 1. vydání 112 stran Zlín 2011 ISBN/Archa: 978-80-904514-6-9 |
|
Britský architekt a kritik Paul Shepheard představuje nový hlas v současných postmoderních debatách o historii a smyslu architektury. V tomto pozoruhodně neortodoxním, napůl románovém eseji s postavami a dialogy (ale bez zápletky) Shepheard rýsuje hranici kolem předmětu architektury, popisuje její místo v umění a technice, její místo v historii a její místo v našich současných životech.
V době, kdy je módní říkat, že architektura je všechno – od filozofie přes vědu k umění a teorii – Shepheard odvážně a neuctivě vymezuje hranice tématu, abychom mohli mluvit o architektuře takové, jaká je. Zaujímá silné postoje, pojmenovává příčiny problémů a říká nám, jak jsou věci špatné a jak by se mohly zlepšit.
Shromažďuje přitom některé neočekávané, ale věrohodné svědky, kteří vypovídají o současném stavu architektury. Místo obvyklých požadavků nebo stížností ze známých zdrojů se objevují tahle pozorování zcela jiného druhu. Esej Co je architektura? je konstruován jako série bajek, mnohdy politicky nekorektních, a představuje osvěžující meditaci o možnostech, variantách, nadějích a selháních přístřešků ve společnosti.
Paul Shepheard praktikuje architekturu 36 let let, vyučuje ji 34 let a píše o ní 19 let. Žije a pracuje v Londýně.
"Je to jedna z nejpodivnějších a nejzábavnějších knih, jaké jsem kdy viděl. Je to jako začínat znovu: stejný předmět, ale viděný různýma očima, vyprávěný různými postavami." Robin Evans, Postgraduální škola designu Harvardovy univerzity "Je to skvělá kniha v každém ohledu. Má vtip, vhled, provokativní návrhy pro budoucnost a výřečný jazyk." James Wines, prezident SITE "Břitký a pozoruhodně chytrý esej, který vskutku přispívá do diskuse o architektuře. Shepheardovo dílo vyvolává silný a pozitivní dojem někoho, kdo skutečně přemýšlí." Robert Harbison |
|
|
Eduardo Souto de MouraRozhovory se studentyVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 26. publikaci Edice aARCHITEKTURA svazek 2. 1. vydání 80 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-9-0 |
|
Tato kniha sestává z přednášky a rozhovorů, jež Eduardo Souto de Moura vedl se studenty architektury z Polytechnické univerzity v Miláně. Tento portugalský architekt se v neobyčejně didaktické atmosféře vyjadřuje k důležitým tématům, jež se týkají současné profesní praxe, jako je vztah díla ke kontextu či diachronický způsob interpretace místa, kdy se místo abstrahuje rituálně pečlivou prací s kontextem. Dalším z probíraných témat je rekuperace lokální stavební tradice, k níž dochází díky některým detailům, domácím rituálům či použití materiálů z daného místa, které se později formalizují jako variace tónů, jež přerušují vyváženost abstraktních formálních her.
Eduardo Souto de Moura se narodil 25. července 1952 v Portu. Studoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Portu. V letech 1974–1979 pracoval v kanceláři Álvaro Sizy. Působil jako učitel na své alma mater, později získal profesuru a vyučoval na fakultě architektury univerzity v Portu. Externě působil také na fakultách architektury v Ženevě, Paříži, Harvardu, Dublinu, Curychu a Lausanne. V současnosti pracuje ve své vlastní architektonické kanceláři založené již v roce 1980. Občas spolupracuje se svým učitelem Álvarem Sizou. Spolu s ním patří mezi nejvýznamnější architekty v dnešním Portugalsku. |
|
|
Rozhovory
Moisés Puente (ed.) |
|
Období třiceti let, které Mies van der Rohe, legenda modernismu, strávil prací v Americe, bezpochyby reflektuje jeho důsledné a vyzrálé úsilí, kterým se pokoušel dosáhnout svého cíle: nové architektury dvacátého století. Rozhovory s Miesem van der Rohe se zaměřují právě na toto americké období a tím dávají novou důvěru tomuto tvrzení, jelikož popisují architektovy nejdůležitější myšlenky o projektech a navíc jsou řečeny jeho vlastními slovy. Mies mluví v této sbírce rozhovorů zcela svobodně o svém vztahu ke klientům, o obecném jazyce, který ve svých architektonických projektech hledal, o vlivech na svou práci i o syntéze architektury a techniky, kterou prosazoval ve svých projektech a stavbách. Esej Inaki Ábalose nám dodává kontext pro lepší pochopení těchto rozhovorů a dívá se na Miesův odkaz z pohledu dnešní doby.
To, co dělám já, co nazýváte mou architekturou, by mělo být jednoduše nazýváno konstrukčním přístupem. Na začátku projektu o formě nepřemýšlíme. Přemýšlíme o tom, jak správně použít materiál. Poté přijmeme výsledek. Když pracujeme, necháváme velké myšlenky viset ve vzduchu. Nechceme, aby klesly. Často jsme sami překvapeni, co z nich vzešlo. Sbírám všechny tyto skutečnosti, sbírám jich tolik, kolik jen mohu. Studuji je a pak se jimi řídím. Mies van der Rohe, 1955 |
|
|
Peter ZumthorPromýšlet architekturuVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 21. publikaci Edice aARCHITEKTURA svazek 1. 1. vydání 92 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-1-4 |
|
Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora, držitele Pritzkerovy ceny za rok 2009.
Více o autorovi a jeho díle. "Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě". |
|
|
Urs FaesOmbraVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2011 jako svou 34. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 6. 1. vydání 228 stran Zlín 2011 ISBN/Archa: 978-80-904514-7-6 |
|
Ombra – zemitá, okrově hnědá barva umbrijské krajiny, ombra – stín, hra stínů a světla; stín minulosti dopadající na současné. Jak to všechno do sebe zapadá?
Vypravěč románu se vydává zjistit pravé důvody zmizení svého přítele, spisovatele Lema, jehož život se zdá skryt v záhadném stínu. Při své snaze o pochopení a odhalení podivné atmosféry umbrijské vesnice, kde Lem žil, se setkává s jeho dílem. Na "Bílých listech" a "Šedých arších" nachází Lemovy zápisky o životě a díle renesančního básníka Piera della Francesca a podivný milostný příběh univerzitního profesora trpícího svrabem. Co z toho je pravda, co jen smyšlený příběh, kým je autor a kým jsou postavy v jeho díle?
Urs Faes prolíná zdánlivě nesouvisející příběhy a obrazy v románu plném otázek a náznaků. Na čtenáři zůstává, kam jaký dílek skládačky zasadí, zda najde tu správnou mezeru, do níž zapadne.
Málokterému autorovi se podaří tak moc podnítit čtenářovu fantazii, a stejně tak se málokdy stane, že byste si poté, co jste román dočetli, chtěli knihu hned přečíst znovu. Obojí se podařilo Ursi Faesovi. Peter Mohr, Hannoversche Allgemeine Zeitung |
|
|
Dopisy od panenkyJürg AmannVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2010 jako svou 31. publikaci Edice moderních švýcarských autorů, svazek 5. 1. vydání 80 stran Zlín 2010 ISBN/Archa: 978-80-904514-4-5 |
|
Berlín, Steglitzer Park, podzim 1923
Na lavičce v parku sedí holčička a pláče. Ztratila panenku. Franz Kafka, který se svou družkou Dorou Diamantovou právě pobývá v Berlíně, si děvčátka všiml a chce je utěšit: Holčička svou panenku neztratila, to panenka se sama od sebe vydala na cesty, on tu její panenku potkal a ona mu slíbila, že bude holčičce ze svých cest psát. Protože ale holčička ještě neumí číst, bude dopisy posílat jemu, Franzi Kafkovi, a on jí bude dopisy od panenky při svých procházkách po parku předčítat. To se skutečně událo.
Švýcarský autor Jürg Amann tyto dopisy nalezl, jak alespoň tvrdí, dostaly se k němu složitými oklikami. Nebo je spíš vynalezl? To tušíme my. Ať tak nebo tak, my je zde otiskujeme úplně poprvé. Je to literární hra na schovávanou pro mladé i staré, velké i malé, plná skrytých i méně skrytých narážek, a hlavě plná útěchy pro každého, kdo někdy v životě ztratil panenku nebo cokoli, co mu bylo drahé. (J. A.)
Světová premiéra!Tato knížka je na základě autorova přání poprvé vydána tiskem v češtině, německé vydání teprve bude následovat. Rukopis půvabného textu hned po jeho dokončení nabídl Jürg Amann nakladatelství ARCHA.
A právě v té době Kafka s Dorou na jedné ze svých procházek místním parkem potkali malou holčičku, plačící, že ztratila panenku. Kafka, kterého utrpení malých dětí vždy dojímalo, jí řekl, že panenka se neztratila, ale vydala se na cestu a píše mu z ní dopisy. Nevěřící dítě mezi slzami požádalo o důkaz a Kafka slíbil následujícího dne jeden z dopisů přinést. Doma dopis velmi pečlivě sepsal a druhý den se vrátil a přečetl ho holčičce. Stálo v něm, že panenku přestalo bavit žít pořád ve stejné rodině a chtěla jen změnit prostředí. Kafka pokračoval v psaní těchto každodenních dopisů po téměř tři týdny. (...) Pro Kafku bylo typické nejen to, že se dítě snažil utěšit, ale také to, jak úzkostlivě přitom dbal na každý detail.
(Nicholas Murray: Kafka, české vydání, Jota, Brno 2006)
Tahle knížka by neměla být nijak dovysvětlována, sama o sobě by měla být jakýmsi vysvětlením. Pro dítě na jeho dětské úrovni, pro dospělého, literárně zaujatého a vzdělaného čtenáře na úrovni literárních skrývaček, v každém případě by měla přinášet radost – každému v té literární rovině, v jaké ji hledá.
(Z dopisu Jürga Amanna) |
|
|
Klaus MerzJakub spíVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 24. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 1. 1. vydání 60 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-7-6 |
|
Klaus Merz dozrál během několika desetiletí – bariéru nezájmu prolomila až útlá próza s autobiografickými rysy Jakub spí, která se svou vypjatou emotivností a autorovým stylistickým mistrovstvím stala mezinárodním bestsellerem (jen v německy mluvících zemích vyšlo během jediného roku pět vydání). Román je bravurním dílem literární epochy, pro které se od sedmdesátých let v západních literaturách vžilo označení "nová subjektivita" nebo také "nová niternost". Ta zachycuje svět výhradně prizmatem jedince, jeho privátním pohledem a zakotvení ve společenském kontextu dokládá neotřelým subjektivním pohledem na dobovou situaci, kterou tímto postupem zintimňuje. Český čtenář bude znát hlavně Petera Handkeho či i u nás velmi populárního Thomase Bernharda.
"Útlá knížka s hutným obsahem, sevřená, vřelá, pokorná – plná tichého štěstí i tiché bolesti. Jedním slovem: poetický klenot." (Markus Werner) |
|
|
Klaus MerzBenátské impreseVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 25. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 2. 1. vydání 84 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-8-3 |
|
"Šedé fábory mlhových rohů povívají nocí. A benátské dámy porovnávají své tučné norky s městskými krysami."
Takové texty vzniknou, když básník prožije delší dobu v Benátkách. Z příběhů všedního dne, pozorování, asociací a myšlenek se stávají poetické miniatury, v nichž se odráží město vody a kamenných lvů, mostů a holubic. Takové "zrcadlení" se podobá lesklé mozaice: z četných pestrých kamínků reflektujících jednotlivé částečky vznikl zvláštně poskládaný, ale živý obraz Benátek.
K čemu mnohý velký literát potřebuje 800 stran, to Merz vyjádří na výrazně menším prostoru. V jeho malých knihách je přitom tak velkolepá plnost, že jsou čteny znovu a znovu. (Heilbronner Stimme, Uwe Grosser) |
|
|
Jürg AmannZabít matkuVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 27. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 3. 1. vydání 92 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-904514-0-7 |
|
Již více než třicet let obohacuje Jürg Amann švýcarské písemnictví. Stejně jako ve většině Amannovy tvorby nesoucí autobiografické rysy autora jsou i v knize Zabít matku ústředními motivy smrt jakožto utrpení, završení (nebo také vykoupení) a vztah syna a matky. Kniha se skládá ze čtyř částí, jež jsou v podstatě variacemi právě na tato témata. První dvě části jsou líčením očima chlapce – ve svých vzpomínkách se vypravěč s matkou vydává na cestu za jejím dlouho zapíraným a nyní již mrtvým otcem, jindy jsou malí sourozenci svědky matčiných zoufalých výlevů a sebevražedných sklonů. Ve třetí části se již dospělý syn vyrovnává s prosbou své umírající matky o pomoc zemřít. Vypravěčovy myšlenky se pohybují mezi snahou o pochopení, úvahami o povinnosti a o oddané lásce k matce. Tématem závěrečné části "Rekviem" je samotné umírání. Čím blíž ke konci, tím méně příběhovosti. V kratinkých kapitolách poslední části připomínajících Kristovo utrpení dosahuje vypravěč jistého smíření s matčinou smrtí a smrtí vůbec.
"Zabít matku je rekviem, v němž je ve čtyřech kapitolách působivě vylíčen celoživotní, náročný a zároveň velmi úzký vztah plný něhy." (Beat Mazenauer) "S knihou Zabít matku se k nám dostává nejlepší kniha na toto téma od Nežádaného štěstí Petera Handkeho." (Falter, Klaus Kastberger) "Vyprávění Jürga Amanna patří k tomu nejdojemnějšímu a zároveň nejméně sentimentálnímu, co bylo v poslední době na téma smrti matky napsáno." (Der Landbote, Irene Widmer) |
|
|
Zoë JennyPokoj posypaný pylemVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2010 jako svou 29. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 4. 1. vydání 144 stran Zlín 2010 ISBN/Archa: 978-80-904514-2-1 |
|
Útlá próza Pokoj posypaný pylem, dílo třiadvacetileté autorky, je do značné míry autobiografickou reminiscencí vlastního dětství a mládí naplněného pocity bezprizornosti, nejistoty a hledání záchytného bodu. Zaujala jako působivá generační výpověď dětí, jejichž rodiče dali přednost vlastní volnosti před usedlým měšťáckým životem. Dětí, které se posléze musejí samy vyrovnávat s vyvržením do nesrozumitelného světa, do světa také dospělých, a hledat si v něm své místo.
Hrdinka Jo má po maturitě a stojí před volbou, co se sebou dělat dál. Studovat se jí nechce, pracovat neví jak. Řešení zkusmo hledá v odchodu od otce, u něhož strávila celé dětství, k matce, kterou v podstatě nezná. Co si od toho slibuje, sama neví. Ocitá se čím dál víc v souběhu událostí, které nepřivodila, ale musí se k nim nějak postavit, jimž se chce vyhnout, ale nejde to. Bloumá a bloudí neznámým městem, neznámým životem, propadá čím dál větší touze odejít, ale není kam. Metaforiku působivého příběhu umocňuje postava kamarádské violoncellistky, rekvizita akvária s dravými rybičkami i čerstvě napadlý bělostný sníh.
"Debut Zoë Jenny je přesvědčivý poezií věcného pohledu. Její jazyk je ostrý jako řez skalpelu, kniha je svědectvím skeptické generace." (Hodnocení poroty udělující cenu ZDF – Aspekte) "Zoë Jenny popisuje životní pocit své generace a zároveň se vypořádává s generací rodičů. Střízlivý a pevný jazyk, v němž jen mezi řádky lze vytušit zranění a bolest, činí z knihy četbu, která nás zasáhne. Protože její autorka tu nese na trh svou kůži se vším všudy, neúprosně jde za svou věcí a přitom ví, že slovo navíc by mohlo působivost románu zmařit." (Berner Zeitung) "Vyrůstala u otce, tehdy velmi neúspěšného basilejského nakladatele, a se zaujetím prozkoumávala jeho police. Zapůsobili na ni zejména Rilke a Kafka. V její knize nacházíme vliv obou: Rilkovu křehkost i Kafkův strach." (Brigitte Neumann) "Na začátečnici snad až příliš perfektní a příliš nezaujaté vyprávění." (Friedrich Schimmel) |
|
|
Josef WinklerRoppongi(rekviem za otce) Vydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2011 jako svou 35. publikaci Edice moderních rakouských autorů svazek 3. 1. vydání 144 stran Zlín 2011 ISBN/Archa: 978-80-904514-8-3 |
|
"O nějakou dobu později, když ve svých modrých pracovních kalhotách zmazaných z chléva a v kožených pracovních botách od hnoje stál ve dveřích do kuchyně a já jsem seděl s otevřenou knihou v kuchyni u stolu, zoufale zaprosil: "Seppe! Nedělej nám ostudu!", vhrkly mi slzy do očí, zavrtěl jsem hlavou, rozpitým pohledem jsem civěl do knihy a četl pořád dokola stejnou větu."
Josef Winkler V knize s názvem tokijské čtvrti se autor snaží definitivně vyřešit svůj vztah k otci. Zpráva o jeho smrti jej zastihla v Japonsku a naplnila se tak otcova kletba, jíž kdysi synovi zakázal zúčastnit se jeho pohřbu. Autor se na pozadí staré otcovy fotografie visící na rodinném statku noří do vzpomínek a pokouší se pochopit otcův postoj k životu, provázat ho s vlastním, diamentrálně odlišným pohledem. Do centra jeho nových zkušeností se dostává Indie, kam se ještě za otcova života v touze zbavit se svého trvalého traumatizujícího tématu vypravil a sliboval si od své cesty nové začátky. V prorostlém větvoví vzpomínek nahlíží na život prostřednictvím záznamů pohřebních rituálů v různých končinách světa. Jednotlivé kapitoly uvádí citacemi z japonské novely popisující vědomý odchod ze života a vlastní vzpomínky na tradiční katolické obřady v Korutanech konfrontuje se zpopelňovacími rituály v indickém Váránasí. "V mé rodné vesnici v Korutanech panuje ve chvíli, kdy se za vyzvánění umíráčku černý had pohřebního průvodu sune podél lesa, klid, ticho ve vsi protne nanejvýš křik páva nebo kohoutí zakokrhání, takže život a smrt se od sebe odděluje, zatímco při hinduistickém pohřebním obřadu ve Váránasí, na zpopelňovacím místě na Hariščandra ghátu, se život a smrt smísí." Poskládáváním zafixovaných autobiografických výřezů z fotografií uvnitř paměti se autor snaží definitivně se vymanit ze sevření patriarchálního otce a najít sebe sama mimo katolickými rity determinovanou korutanskou společnost. Roppongi je místem, kde se všechny Winklerovy vzpomínky, všechny životní zkušenosti sbíhají a kulminují. Tady, zpovzdálí, je vypravěč schopen ... ohlédnout se nazpět na otcův život, smířit se s ním a začlenit jej do rámce ostatních zážitků. Roppongi tedy není jen "rekviem za otce", mnohem více je to panorama života, a tím i smrti. Bernhard Pöckl Nikoliv posedlost smrtí, naopak lačnost po životě – rakouský spisovatel Josef Winkler si ve svých knihách vždycky vybíjel vztek na mocné přesile patriarchální moci. Jeho nová kniha, "rekviem", je odvetný úder. Pia Reinacher(ová) Odvrácená strana posedlosti smrtí ve skutečnosti vyzařuje vítězství života, z rubové strany rozporuplného vztahu k panovačnému otci se dere ven zavalené osvobozující se Já. Pia Reinacher(ová) |
|
|
Josef WinklerNatura morta(římská novela) Vydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2011 jako svou 37. publikaci Edice moderních rakouských autorů svazek 4. 1. vydání 96 stran Zlín 2011 ISBN/Archa: 978-80-904514-8-3 |
|
Dotírá na vás, podmaní si vás nezvyklým využitím oka, ucha, čichu, hmatu v popisu Věčného města tam, kde je nejživější: ve všední dny na tržištích na náměstí Viktora Emanuela, o nedělích a svátcích před branami Vatikánu. Smrtelná nehoda Piccolettova z řady příběhů prostých Římanů zapadá do nikdy nekončícího koloběhu života a smrti jednoho z nejstarších center naší civilizace.
Skvělé! Poetická etuda o pomíjivosti bytí. Velmi smyslná kniha. Marcel Reich-Ranicki |
|
|
ViennaEva MenasseVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2010 jako svou 32. publikaci Edice moderních rakouských autorů, svazek 2. 1. vydání 480 stran Zlín 2010 ISBN/Archa: 978-80-904514-5-2 |
|
Páteří veskrze tragického příběhu s výraznými komickými rysy, odehrávajícího se z větší části v poválečné Vídni, jsou vzpomínková vyprávění o osudech tří sourozenců, vypravěččina otce, jeho bratra a krásné sestry, které osud v dětských a mladých letech zavál do Anglie, Kanady i daleké Barmy. Eva Menasse pátrala dlouhá léta v archivech po historii své rodiny a román Vienna (název fotbalového klubu, jehož hráčem a později vášnivým fanouškem otec byl) je výsledkem těchto snah, převedeným do fiktivní literární roviny. Autorka modeluje přesvědčivé postavy, vypráví těžko uvěřitelné příhody a přitom nenásilnou formou předvádí, jak netolerantní režimy ničivě zasahovaly a zasahují do života bezbranných jedinců. Rozvíjí tak před našima očima široké panoráma rakouských a evropských dějin 20. století, přičemž se zaměřuje na jednu rakouskou vlastnost: veselou hanebnost úzce související s typicky vídeňským nezávazným a povrchním tlacháním.
Z minulosti zůstane pouze vyprávění, pro něž je pro Evu Menasse východiskem vzpomínka. Úchvatnými historkami ze života jedné vídeňské rodiny se židovskými kořeny roztáčí kolo pestrých obrazů celé jedné epochy.
(Kiepenheuer & Witsch Verlag)
Román Evy Menasse byl bleskem z čistého nebe, jako by se sladký zvuk vídeňských houslí náhle proměnil ve spršku jedovatých
šípů.
(Helmut Schödel)
Příběh začíná tak, jak už dlouho žádný příběh v německy psané literatuře nezačínal. Ocitáme se v centru dění, v jedné vídeňské kavárně, na konci dvacátých let minulého století. Rodička není ochotna pro tu obtížnou věc s porodem přerušit partii bridže. Jenomže ten se nečekaně přihlásil. A to tak rychle, že nestačila dorazit porodní bába, a vylekaný manžel, který se právě vrátil od milenky, jen bezmocně přihlíží, jak právě narozený chlapec ničí překrásný
perziánový kožich.
(Volker Weidermann)
Vlastně tato vídeňská rodina s předky z židovské Haliče a katolické Moravy zrovna solidární není, ale její členové spolu a o sobě neustále mluví, point příběhů si cení víc než jejich reálného průběhu. I když nepřestávají bouchat dveře, jak jeden za druhým uraženě opouští pokoj, scházejí se v rodinné svornosti znovu a znovu.
(Frankfurter Allgemeine Zeitung) |
|
|
Josef WinklerAž nastane časVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2010 jako svou 30. publikaci Edice moderních rakouských autorů svazek 1. 1. vydání 204 stran Zlín 2010 ISBN/Archa: 978-80-904514-3-8 |
|
V centru vyprávění o tom, co se děje v korutanské katolické vesnici, když někdo zemře, stojí postava sběrače kostí, jenž z kostí zabitých zvířat vyráběl mazadlo odpuzující od tažných koní mouchy a komáry. Jeho konání přejímá v metaforickém smyslu hlavní vyprávěcí postava smutečních příběhů, devadesátiletý stařík, jenž skládá do pomyslného milíře ostatky zemřelých v průběhu minulého století a skládá z nich labyrint lidských vztahů, tragédií a hrůz a také způsobu života, který vždycky – dříve či později – končí pohřebním rituálem. Nad všemi a nad vším bdí přísné oko farářovo, socha bezrukého Ježíše Krista, zachráněná z potoka, a vyobrazení pekelných muk pod křídly ďáblovými v kapličce uprostřed vsi. Trvale přítomný nesoulad života, víry, smrti a rituálu se koncentruje do svérázných historek o bezpočtu přirozených i násilných úmrtí, jež společně s popisem nejdrobnějších detailů ze života i smrti obyvatel korutanské "vesnice vystavěné ve tvaru kříže" vytvářejí originální podobenství již na zemi konaného posledního soudu.
Autorův styl čtenáře fascinuje uhrančivostí obrazů, jejich bolestivostí i šíří a neměnnou aktuálností zaznamenávaných témat.
Kniha získala Cenu André Gida (2000) za francouzské vydání.
Ještě nikdy nevyprávěl Josef Winkler příběhy ze své vesnice z onoho druhého konce, jako příběhy pohřbů, tak suverénně, naléhavě a tak dokonalou formou... Knihou Až nastane čas se Josef Winkler stává kronikářem té venkovsko-katolické kultury, z níž se kdysi chtěl cestou literatury osvobodit. Klaus Kastberger Josef Winkler není spisovatelem senzací, který by měl zapotřebí vylepšovat suchopárné příběhy popisem perfidních způsobů úmrtí. Právě naopak: je autorem klidu, přesnosti, mazanosti, občas dokonce autorem velmi humorným. Helge Schmid Winklerovo vyprávění je poeticky neúprosnější než život čeledínů, jeho práce s tématem smrti je chladnější než zima. Thomas Wirtz |
|
připravujeme ...
edice Varia
|
Jürg AmannKafka.Esej slovem a obrazem Vydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2011 jako svou 36. publikaci 1. vydání 160 stran Zlín 2011 ISBN/Archa: 978-80-904514-9-0 |
|
Švýcarský autor Jürg Amann dospívá k mimořádnému porozumění Kafkovu dílu snahou o pochopení Kafkova života – ale nikoli obvyklým pátráním po autobiografických prvcích. Amann, který je sám spisovatel, rozvíjí hluboký psychologický vhled do fenoménu Kafka a nabízí tak čtenáři nebývalou příležitost pochopit Kafkovu cestu v jejích složitých obratech, vyvolávaných napětím mezi touhou po životě s druhými a nemožností se jim přiblížit. Ve výkladu ústředních motivů Kafkova díla přerůstá esej ve filosofickou výpověď o světě, v němž si člověk svobodně volí, co je mu osudem určeno.
|
|
|
Jan FleischerTo by mohl být filmVydalo Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a nakladatelství ARCHA. 1. vydání 224 stran Praha, Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-4-5 ISBN/AMU: 978-80-7331-156-8 |
|
To by mohl být film je knížka o scenáristice, ale také o životě, konkrétně o dospívání v socialistickém Československu. Scenáristika se zde pojednává jako proces transformace životní zkušenosti ve sdělitelné dílo – a život se zde bere jako něco, v čem je teprve třeba hledat smysl. V žádném případě tedy nejde o nějaký předpis, formuli, jak se co dělá, či výklad, co je správné a co ne. Jde spíše o způsob myšlení, aplikovatelný na nejrůznější materiál – a výchozím stanoviskem je, že každý jsme jiný, v tom, že je naše cena.
Jan Fleischer podává příklad rozvíjení scénáře s četnými úskalími, která na scenáristu čekají, nabízí postupy, jak je překonávat, a skládá tak dohromady osobní výpověď, rozhodně přesahující rámec praktické příručky, jak jsme na ně zvyklí.
|
|
|
Bohuslav ReynekBásnické spisyVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 23. publikaci a Petr Novotný – nakladatelství Petrkov jako svou 7 publikaci. 2. vydání 733 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-5-2 ISBN/Petrkov: 978-80-904061-4-8 |
|
Kniha obsahuje úplné básnické dílo Bohuslava Reynka v kritickém vydání z celého jeho tvůrčího období šedesáti let. Podává ucelený obraz o tvorbě jednoho z nejsvéráznějších a nejsugestivnějších českých básníků.
|
|
 |
Evžen Erdély
Baťa, švec který dobyl světa |
Zavřít
 |
|
 |
Andy WarholOd A k B a zase zpět rozebráno |
Zavřít
|
|
 |
Pavel Petr Déšť ve vězení řeky rozebráno |
Zavřít
|
|
 |
Zdeněk NeubauerFaustova tajemná milenka rozebráno |
Zavřít
|
|
 |
František PetrákKamarádi z abecedy rozebráno
Více obrázků
|
Zavřít
|
|
 |
Hans KüngSvětový étos. Projekt |
Zavřít
|
|
 |
František PavlíčekKonec patriarchátu. Stránky z mé lukovské kroniky |
Zavřít
|
|
 |
Karel PavlištíkDomácká výroba dřevěného nářadí a náčiní na Podřevnicku Více obrázků
|
Zavřít
|
|
 |
Pavel PetrZlé brusy nože rozebráno |
Zavřít
|
|
 |
Antonín Bajaja Pastorální. Texty na betlémskou notu rozebráno |
Zavřít
|
|
 |
Zdeněk RotreklStromy ptáci zvířata a podobní lidé. Neobvyklé zvyky rozebráno |
Zavřít
|
|
 |
Zbyněk Hejda
Nikoho tam nepotkám ISBN 80-900249-9-8 rozebráno |
Zavřít
|
|
 |
Bohuslav RynekBásnické spisy rozebráno Více obrázků |
Zavřít
|
|
 |
Jiří KohoutekHrady jihovýchodní Moravy rozebráno Více obrázků |
Zavřít
|
|
 |
Jan SlovákTisky rozebráno Více obrázků |
Zavřít
|
|
 |
Suzanne Renaud Bohuslavu ReynkoviDopisy /1923 -1926/ Více obrázků
|
Zavřít
    |
|
 |
Jan SlovákStará svěcení Více obrázků
|
Zavřít
|
|
 |
Jan VilímekKardiopalmus Obrazový doprovod Filip Lang. |
Zavřít
|
|
 |
Josef HolcmanTrvalá bydliště |
Zavřít
|
|
 |
Dagmar HalasováDruhý hlas Více obrázků |
Zavřít
|