![]() |
Peter ZumthorPromýšlet architekturuVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 21. publikaci Edice aARCHITEKTURA svazek 1. 1. vydání 92 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-1-4 |
| Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora, držitele Pritzkerovy ceny za rok 2009.
Více o autorovi a jeho díle. „Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě“. |
|
![]() |
Eduardo Souto de MouraRozhovory se studentyVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 26. publikaci Edice aARCHITEKTURA svazek 2. 1. vydání 80 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-9-0 |
| Tato kniha sestává z přednášky a rozhovorů, jež Eduardo Souto de Moura vedl se studenty architektury z Polytechnické univerzity v Miláně. Tento portugalský architekt se v neobyčejně didaktické atmosféře vyjadřuje k důležitým tématům, jež se týkají současné profesní praxe, jako je vztah díla ke kontextu či diachronický způsob interpretace místa, kdy se místo abstrahuje rituálně pečlivou prací s kontextem. Dalším z probíraných témat je rekuperace lokální stavební tradice, k níž dochází díky některým detailům, domácím rituálům či použití materiálů z daného místa, které se později formalizují jako variace tónů, jež přerušují vyváženost abstraktních formálních her.
Eduardo Souto de Moura se narodil 25. července 1952 v Portu. Studoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Portu. V letech 1974–1979 pracoval v kanceláři Álvaro Sizy. Působil jako učitel na své alma mater, později získal profesuru a vyučoval na fakultě architektury univerzity v Portu. Externě působil také na fakultách architektury v Ženevě, Paříži, Harvardu, Dublinu, Curychu a Lausanne. V současnosti pracuje ve své vlastní architektonické kanceláři založené již v roce 1980. Občas spolupracuje se svým učitelem Álvarem Sizou. Spolu s ním patří mezi nejvýznamnější architekty v dnešním Portugalsku. |
|
![]() |
Rozhovory
Moisés Puente (ed.) |
| Období třiceti let, které Mies van der Rohe, legenda modernismu, strávil prací v Americe, bezpochyby reflektuje jeho důsledné a vyzrálé úsilí, kterým se pokoušel dosáhnout svého cíle: nové architektury dvacátého století. Rozhovory s Miesem van der Rohe se zaměřují právě na toto americké období a tím dávají novou důvěru tomuto tvrzení, jelikož popisují architektovy nejdůležitější myšlenky o projektech a navíc jsou řečeny jeho vlastními slovy. Mies mluví v této sbírce rozhovorů zcela svobodně o svém vztahu ke klientům, o obecném jazyce, který ve svých architektonických projektech hledal, o vlivech na svou práci i o syntéze architektury a techniky, kterou prosazoval ve svých projektech a stavbách. Esej Inaki Ábalose nám dodává kontext pro lepší pochopení těchto rozhovorů a dívá se na Miesův odkaz z pohledu dnešní doby.
To, co dělám já, co nazýváte mou architekturou, by mělo být jednoduše nazýváno konstrukčním přístupem. Na začátku projektu o formě nepřemýšlíme. Přemýšlíme o tom, jak správně použít materiál. Poté přijmeme výsledek. Když pracujeme, necháváme velké myšlenky viset ve vzduchu. Nechceme, aby klesly. Často jsme sami překvapeni, co z nich vzešlo. Sbírám všechny tyto skutečnosti, sbírám jich tolik, kolik jen mohu. Studuji je a pak se jimi řídím. Mies van der Rohe, 1955 |
|
![]() |
Klaus MerzJakub spíVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 24. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 1. 1. vydání 60 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-7-6 |
| Klaus Merz dozrál během několika desetiletí – bariéru nezájmu prolomila až útlá próza s autobiografickými rysy Jakub spí, která se svou vypjatou emotivností a autorovým stylistickým mistrovstvím stala mezinárodním bestsellerem (jen v německy mluvících zemích vyšlo během jediného roku pět vydání). Román je bravurním dílem literární epochy, pro které se od sedmdesátých let v západních literaturách vžilo označení „nová subjektivita“ nebo také „nová niternost“. Ta zachycuje svět výhradně prizmatem jedince, jeho privátním pohledem a zakotvení ve společenském kontextu dokládá neotřelým subjektivním pohledem na dobovou situaci, kterou tímto postupem zintimňuje. Český čtenář bude znát hlavně Petera Handkeho či i u nás velmi populárního Thomase Bernharda.
„Útlá knížka s hutným obsahem, sevřená, vřelá, pokorná – plná tichého štěstí i tiché bolesti. Jedním slovem: poetický klenot.“ (Markus Werner) |
|
![]() |
Klaus MerzBenátské impreseVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 25. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 2. 1. vydání 84 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-8-3 |
| „Šedé fábory mlhových rohů povívají nocí. A benátské dámy porovnávají své tučné norky s městskými krysami.“
Takové texty vzniknou, když básník prožije delší dobu v Benátkách. Z příběhů všedního dne, pozorování, asociací a myšlenek se stávají poetické miniatury, v nichž se odráží město vody a kamenných lvů, mostů a holubic. Takové „zrcadlení“ se podobá lesklé mozaice: z četných pestrých kamínků reflektujících jednotlivé částečky vznikl zvláštně poskládaný, ale živý obraz Benátek.
K čemu mnohý velký literát potřebuje 800 stran, to Merz vyjádří na výrazně menším prostoru. V jeho malých knihách je přitom tak velkolepá plnost, že jsou čteny znovu a znovu. (Heilbronner Stimme, Uwe Grosser) |
|
![]() |
Jürg AmannZabít matkuVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 27. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 3. 1. vydání 92 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-904514-0-7 |
| Již více než třicet let obohacuje Jürg Amann švýcarské písemnictví. Stejně jako ve většině Amannovy tvorby nesoucí autobiografické rysy autora jsou i v knize Zabít matku ústředními motivy smrt jakožto utrpení, završení (nebo také vykoupení) a vztah syna a matky. Kniha se skládá ze čtyř částí, jež jsou v podstatě variacemi právě na tato témata. První dvě části jsou líčením očima chlapce – ve svých vzpomínkách se vypravěč s matkou vydává na cestu za jejím dlouho zapíraným a nyní již mrtvým otcem, jindy jsou malí sourozenci svědky matčiných zoufalých výlevů a sebevražedných sklonů. Ve třetí části se již dospělý syn vyrovnává s prosbou své umírající matky o pomoc zemřít. Vypravěčovy myšlenky se pohybují mezi snahou o pochopení, úvahami o povinnosti a o oddané lásce k matce. Tématem závěrečné části „Rekviem“ je samotné umírání. Čím blíž ke konci, tím méně příběhovosti. V kratinkých kapitolách poslední části připomínajících Kristovo utrpení dosahuje vypravěč jistého smíření s matčinou smrtí a smrtí vůbec.
„Zabít matku je rekviem, v němž je ve čtyřech kapitolách působivě vylíčen celoživotní, náročný a zároveň velmi úzký vztah plný něhy.“ (Beat Mazenauer) „S knihou Zabít matku se k nám dostává nejlepší kniha na toto téma od Nežádaného štěstí Petera Handkeho.“ (Falter, Klaus Kastberger) „Vyprávění Jürga Amanna patří k tomu nejdojemnějšímu a zároveň nejméně sentimentálnímu, co bylo v poslední době na téma smrti matky napsáno.“ (Der Landbote, Irene Widmer) |
|
![]() |
Zoë JennyPokoj posypaný pylemVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2010 jako svou 29. publikaci Edice moderních švýcarských autorů svazek 4. 1. vydání 144 stran Zlín 2010 ISBN/Archa: 978-80-904514-2-1 |
| Útlá próza Pokoj posypaný pylem, dílo třiadvacetileté autorky, je do značné míry autobiografickou reminiscencí vlastního dětství a mládí naplněného pocity bezprizornosti, nejistoty a hledání záchytného bodu. Zaujala jako působivá generační výpověď dětí, jejichž rodiče dali přednost vlastní volnosti před usedlým měšťáckým životem. Dětí, které se posléze musejí samy vyrovnávat s vyvržením do nesrozumitelného světa, do světa také dospělých, a hledat si v něm své místo.
Hrdinka Jo má po maturitě a stojí před volbou, co se sebou dělat dál. Studovat se jí nechce, pracovat neví jak. Řešení zkusmo hledá v odchodu od otce, u něhož strávila celé dětství, k matce, kterou v podstatě nezná. Co si od toho slibuje, sama neví. Ocitá se čím dál víc v souběhu událostí, které nepřivodila, ale musí se k nim nějak postavit, jimž se chce vyhnout, ale nejde to. Bloumá a bloudí neznámým městem, neznámým životem, propadá čím dál větší touze odejít, ale není kam. Metaforiku působivého příběhu umocňuje postava kamarádské violoncellistky, rekvizita akvária s dravými rybičkami i čerstvě napadlý bělostný sníh.
„Debut Zoë Jenny je přesvědčivý poezií věcného pohledu. Její jazyk je ostrý jako řez skalpelu, kniha je svědectvím skeptické generace.“ (Hodnocení poroty udělující cenu ZDF – Aspekte) „Zoë Jenny popisuje životní pocit své generace a zároveň se vypořádává s generací rodičů. Střízlivý a pevný jazyk, v němž jen mezi řádky lze vytušit zranění a bolest, činí z knihy četbu, která nás zasáhne. Protože její autorka tu nese na trh svou kůži se vším všudy, neúprosně jde za svou věcí a přitom ví, že slovo navíc by mohlo působivost románu zmařit.“ (Berner Zeitung) „Vyrůstala u otce, tehdy velmi neúspěšného basilejského nakladatele, a se zaujetím prozkoumávala jeho police. Zapůsobili na ni zejména Rilke a Kafka. V její knize nacházíme vliv obou: Rilkovu křehkost i Kafkův strach.“ (Brigitte Neumann) „Na začátečnici snad až příliš perfektní a příliš nezaujaté vyprávění.“ (Friedrich Schimmel) |
|
![]() |
Jan FleischerTo by mohl být filmVydalo Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a nakladatelství ARCHA. 1. vydání 224 stran Praha, Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-4-5 ISBN/AMU: 978-80-7331-156-8 |
| To by mohl být film je knížka o scenáristice, ale také o životě, konkrétně o dospívání v socialistickém Československu. Scenáristika se zde pojednává jako proces transformace životní zkušenosti ve sdělitelné dílo – a život se zde bere jako něco, v čem je teprve třeba hledat smysl. V žádném případě tedy nejde o nějaký předpis, formuli, jak se co dělá, či výklad, co je správné a co ne. Jde spíše o způsob myšlení, aplikovatelný na nejrůznější materiál – a výchozím stanoviskem je, že každý jsme jiný, v tom, že je naše cena.
Jan Fleischer podává příklad rozvíjení scénáře s četnými úskalími, která na scenáristu čekají, nabízí postupy, jak je překonávat, a skládá tak dohromady osobní výpověď, rozhodně přesahující rámec praktické příručky, jak jsme na ně zvyklí.
|
|
![]() |
Bohuslav ReynekBásnické spisyVydalo nakladatelství ARCHA ve Zlíně v roce 2009 jako svou 23. publikaci a Petr Novotný – nakladatelství Petrkov jako svou 7 publikaci. 2. vydání 733 stran Zlín 2009 ISBN/Archa: 978-80-901926-5-2 ISBN/Petrkov: 978-80-904061-4-8 |
| Kniha obsahuje úplné básnické dílo Bohuslava Reynka v kritickém vydání z celého jeho tvůrčího období šedesáti let. Podává ucelený obraz o tvorbě jednoho z nejsvéráznějších a nejsugestivnějších českých básníků.
|
|
![]() |
Evžen Erdély
Baťa, švec který dobyl světa |
Zavřít
|
|
![]() |
Andy WarholOd A k B a zase zpět rozebráno |
Zavřít
|
|
![]() |
Pavel Petr Déšť ve vězení řeky rozebráno |
Zavřít
|
|
![]() |
Zdeněk NeubauerFaustova tajemná milenka rozebráno |
Zavřít
|
|
![]() |
František PetrákKamarádi z abecedy rozebráno
Více obrázků
|
Zavřít
|
|
![]() |
Hans KüngSvětový étos. Projekt |
Zavřít
|
|
![]() |
František PavlíčekKonec patriarchátu. Stránky z mé lukovské kroniky |
Zavřít
|
|
![]() |
Karel PavlištíkDomácká výroba dřevěného nářadí a náčiní na Podřevnicku Více obrázků
|
Zavřít
|
|
![]() |
Pavel PetrZlé brusy nože rozebráno |
Zavřít
|
|
![]() |
Antonín Bajaja Pastorální. Texty na betlémskou notu rozebráno |
Zavřít
|
|
![]() |
Zdeněk RotreklStromy ptáci zvířata a podobní lidé. Neobvyklé zvyky rozebráno |
Zavřít
|
|
![]() |
Zbyněk Hejda
Nikoho tam nepotkám ISBN 80-900249-9-8 rozebráno |
Zavřít
|
|
![]() |
Bohuslav RynekBásnické spisy rozebráno Více obrázků |
Zavřít
|
|
![]() |
Jiří KohoutekHrady jihovýchodní Moravy rozebráno Více obrázků |
Zavřít
|
|
![]() |
Jan SlovákTisky rozebráno Více obrázků |
Zavřít
|
|
![]() |
Suzanne Renaud Bohuslavu ReynkoviDopisy /1923 -1926/ Více obrázků
|
Zavřít
![]() ![]() ![]() ![]() |
|
![]() |
Jan SlovákStará svěcení Více obrázků
|
Zavřít
|
|
![]() |
Jan VilímekKardiopalmus Obrazový doprovod Filip Lang. |
Zavřít
|
|
![]() |
Josef HolcmanTrvalá bydliště |
Zavřít
|
|
![]() |
Dagmar HalasováDruhý hlas Více obrázků |
Zavřít
|