O knize:

V centru vyprávění o tom, co se děje v korutanské katolické vesnici, když někdo zemře, stojí postava sběrače kostí, jenž z kostí zabitých zvířat vyráběl mazadlo odpuzující od tažných koní mouchy a komáry. Jeho konání přejímá v metaforickém smyslu hlavní vyprávěcí postava smutečních příběhů, devadesátiletý stařík, jenž skládá do pomyslného milíře ostatky zemřelých v průběhu minulého století a skládá z nich labyrint lidských vztahů, tragédií a hrůz a také způsobu života, který vždycky – dříve či později – končí pohřebním rituálem. Nad všemi a nad vším bdí přísné oko farářovo, socha bezrukého Ježíše Krista, zachráněná z potoka, a vyobrazení pekelných muk pod křídly ďáblovými v kapličce uprostřed vsi. Trvale přítomný nesoulad života, víry, smrti a rituálu se koncentruje do svérázných historek o bezpočtu přirozených i násilných úmrtí, jež společně s popisem nejdrobnějších detailů ze života i smrti obyvatel korutanské "vesnice vystavěné ve tvaru kříže" vytvářejí originální podobenství již na zemi konaného posledního soudu. Autorův styl čtenáře fascinuje uhrančivostí obrazů, jejich bolestivostí i šíří a neměnnou aktuálností zaznamenávaných témat. Kniha získala Cenu André Gida (2000) za francouzské vydání.

Ještě nikdy nevyprávěl Josef Winkler příběhy ze své vesnice z onoho druhého konce, jako příběhy pohřbů, tak suverénně, naléhavě a tak dokonalou formou...

Knihou Až nastane čas se Josef Winkler stává kronikářem té venkovsko-katolické kultury, z níž se kdysi chtěl cestou literatury osvobodit.
Klaus Kastberger

Josef Winkler není spisovatelem senzací, který by měl zapotřebí vylepšovat suchopárné příběhy popisem perfidních způsobů úmrtí. Právě naopak: je autorem klidu, přesnosti, mazanosti, občas dokonce autorem velmi humorným.
Helge Schmid

Winklerovo vyprávění je poeticky neúprosnější než život čeledínů, jeho práce s tématem smrti je chladnější než zima.
Thomas Wirtz