První díl Winklerovy trilogie Divoké Korutany je šokujícím vyznáním i radikální obranou proti represi rituálů a bigotního otcovského řádu. V „poetickém chaosu“ vyvolává autorův barokní jazyk příběh neustálého aktu vášnivé smrti a lásky, provázaného s fyzickou bolestí i organickou rozkoší.

Díky autorům, jako je Josef Winkler, vcházejí do německojazyčné literatury takřka exotické rysy: ze své rodné vsi v Korutanech vynáší poklady, jaké známe jinak jen z Vittoriniho Sicílie nebo Faulknerovy Louisiany. V německojazyčné oblasti to jsou především mladí rakouští autoři, kteří navázali na tradici, již započali velcí evropští regionalisté od Hamsuna k Pavesovi. A mezi nimi musíme jmenovat Winklera na prvním místě. 
Harald Kaas 

Josef Winkler se nevypisuje dušezpytně z tématu, jímž je jeho selský a náboženský původ, z tématu, které z něj učinilo spisovatele. Nechopil se ho povrchně, ani letmo, či se snadným gestem nesčetných konfesijních děl. Nikoli sebe, nýbrž své téma vypsal až 
do krajnosti. 
Rainald Goetz 

Josef Winkler se svým dílem staví proti moci rituálů a s divokou obrazností, fantazií a vášní je vyvolává v jazyce, jímž odhaluje jejich represivní povahu. Rituály moci jsou zároveň rituály jazyka, takové je poznání Josefa Winklera. Autor vychází ze vzpomínek na události, které prožil na vlastní kůži jako dítě ze selské rodiny v katolické vsi v Korutanech. Uniká z pokřivených vztahů, osamocení a utrpěných ran prostřednictvím jazyka, který se tak stává příkrou cestou, na níž je lapání po dechu výrazem nezbytnosti, původnosti 
a legitimity. 
Paul Nizon

Románová trilogie Divoké Korutany je jedna z nejradikálnějších konfesijních knih německojazyčné literatury.