"O nějakou dobu později, když ve svých modrých pracovních kalhotách zmazaných z chléva a v kožených pracovních botách od hnoje stál ve dveřích do kuchyně a já jsem seděl s otevřenou knihou v kuchyni u stolu, zoufale zaprosil: "Seppe! Nedělej nám ostudu!", vhrkly mi slzy do očí, zavrtěl jsem hlavou, rozpitým pohledem jsem civěl do knihy a četl pořád dokola stejnou větu."
Josef Winkler

V knize s názvem tokijské čtvrti se autor snaží definitivně vyřešit svůj vztah k otci. Zpráva o jeho smrti jej zastihla v Japonsku a naplnila se tak otcova kletba, jíž kdysi synovi zakázal zúčastnit se jeho pohřbu. Autor se na pozadí staré otcovy fotografie visící na rodinném statku noří do vzpomínek a pokouší se pochopit otcův postoj k životu, provázat ho s vlastním, diamentrálně odlišným pohledem. Do centra jeho nových zkušeností se dostává Indie, kam se ještě za otcova života v touze zbavit se svého trvalého traumatizujícího tématu vypravil a sliboval si od své cesty nové začátky. V prorostlém větvoví vzpomínek nahlíží na život prostřednictvím záznamů pohřebních rituálů v různých končinách světa. Jednotlivé kapitoly uvádí citacemi z japonské novely popisující vědomý odchod ze života a vlastní vzpomínky na tradiční katolické obřady v Korutanech konfrontuje se zpopelňovacími rituály v indickém Váránasí. "V mé rodné vesnici v Korutanech panuje ve chvíli, kdy se za vyzvánění umíráčku černý had pohřebního průvodu sune podél lesa, klid, ticho ve vsi protne nanejvýš křik páva nebo kohoutí zakokrhání, takže život a smrt se od sebe odděluje, zatímco při hinduistickém pohřebním obřadu ve Váránasí, na zpopelňovacím místě na Hariščandra ghátu, se život a smrt smísí." Poskládáváním zafixovaných autobiografických výřezů z fotografií uvnitř paměti se autor snaží definitivně se vymanit ze sevření patriarchálního otce a najít sebe sama mimo katolickými rity determinovanou korutanskou společnost.

Roppongi je místem, kde se všechny Winklerovy vzpomínky, všechny životní zkušenosti sbíhají a kulminují. Tady, zpovzdálí, je vypravěč schopen ... ohlédnout se nazpět na otcův život, smířit se s ním a začlenit jej do rámce ostatních zážitků. Roppongi tedy není jen "rekviem za otce", mnohem více je to panorama života, a tím i smrti.
Bernhard Pöckl

Nikoliv posedlost smrtí, naopak lačnost po životě – rakouský spisovatel Josef Winkler si ve svých knihách vždycky vybíjel vztek na mocné přesile patriarchální moci. Jeho nová kniha, "rekviem", je odvetný úder.
Pia Reinacher 

Odvrácená strana posedlosti smrtí ve skutečnosti vyzařuje vítězství života, z rubové strany rozporuplného vztahu k panovačnému otci se dere ven zavalené osvobozující se Já.
Pia Reinacher