O knize:

Útlá próza Pokoj posypaný pylem, dílo třiadvacetileté autorky, je do značné míry autobiografickou reminiscencí vlastního dětství a mládí naplněného pocity bezprizornosti, nejistoty a hledání záchytného bodu. Zaujala jako působivá generační výpověď dětí, jejichž rodiče dali přednost vlastní volnosti před usedlým měšťáckým životem. Dětí, které se posléze musejí samy vyrovnávat s vyvržením do nesrozumitelného světa, do světa také dospělých, a hledat si v něm své místo. Hrdinka Jo má po maturitě a stojí před volbou, co se sebou dělat dál. Studovat se jí nechce, pracovat neví jak. Řešení zkusmo hledá v odchodu od otce, u něhož strávila celé dětství, k matce, kterou v podstatě nezná. Co si od toho slibuje, sama neví. Ocitá se čím dál víc v souběhu událostí, které nepřivodila, ale musí se k nim nějak postavit, jimž se chce vyhnout, ale nejde to. Bloumá a bloudí neznámým městem, neznámým životem, propadá čím dál větší touze odejít, ale není kam. Metaforiku působivého příběhu umocňuje postava kamarádské violoncellistky, rekvizita akvária s dravými rybičkami i čerstvě napadlý bělostný sníh.

"Debut Zoë Jenny je přesvědčivý poezií věcného pohledu. Její jazyk je ostrý jako řez skalpelu, kniha je svědectvím skeptické generace."
(Hodnocení poroty udělující cenu ZDF – Aspekte)

"Zoë Jenny popisuje životní pocit své generace a zároveň se vypořádává s generací rodičů. Střízlivý a pevný jazyk, v němž jen mezi řádky lze vytušit zranění a bolest, činí z knihy četbu, která nás zasáhne. Protože její autorka tu nese na trh svou kůži se vším všudy, neúprosně jde za svou věcí a přitom ví, že slovo navíc by mohlo působivost románu zmařit."
(Berner Zeitung)

"Vyrůstala u otce, tehdy velmi neúspěšného basilejského nakladatele, a se zaujetím prozkoumávala jeho police. Zapůsobili na ni zejména Rilke a Kafka. V její knize nacházíme vliv obou: Rilkovu křehkost i Kafkův strach."
(Brigitte Neumann)

"Na začátečnici snad až příliš perfektní a příliš nezaujaté vyprávění."
(Friedrich Schimmel)