Deník 1966–1971 navazuje na předchozí Frischův Deník. Deníkové zápisky, ať už to jsou skici k budoucí povídce nebo glosy ke zprávám, různé fikce či analýzy, smyšlené výslechy, dotazníky či příručka pro seniory, cestovní zprávy anebo vzpomínky, to vše zachycuje dobu a jednotlivé situace oné doby. … Deník vypovídá o moci a bezmoci nikoli jenom spisovatelů. O úloze lidí, kteří se spokojí s tím, že „ve srovnání s druhými jsou bez viny“. … Max Frisch píše deník své doby a odkrývá vinu nevinných.

Nic tu nehraje. Zprávy z fronty, mapy fronty, fotografie, ze kterých na člověka padá hrůza: všechno tak samozřejmé. Ti, co leží v písku, jsou mrtví; ti s rukama nad hlavou jsou zajatí; stráže s puškou přes rameno nejsou žádní zběsilí násilníci, jen mladí lidé v přilbách. Pohled na zničené tanky mě uspokojuje vždycky.
Max Frisch, Deník 1966–1971 (1967)

Abychom dokázali, že Švýcarsko se do válek druhých nevměšuje, dodáváme zboží zároveň Izraeli i Egyptu. Tak to, mimochodem, bylo vždycky. … Náš obchod se zbraněmi, když zcela pomineme, že souvisí také s pomocí rozvojovým zemím, v žádném případě neznamená, že se vměšujeme do věcí Nigérie nebo Jižní Afriky; je to čistý obchod ve smyslu volného trhu.
Max Frisch, Deník 1966–1971 (1970)

FRANKFURT. Knižní veletrh. Rozdíl mezi koněm a spisovatelem: Kůň nerozumí jazyku koňských handlířů.
Max Frisch, Deník 1966–1971 (1970)