Martin Heidegger je jedním z nejvýznamnějších filosofů, vzbu­zuje však vášnivé spory: jedni jeho dílo vynášejí do nebes, jiní je zatracují. Vyvážený pohled ztěžuje navíc to, že Heidegger psal velmi obtížným, až nesrozumitelným jazykem, a potom také to, že se aktivně angažoval v nacistickém hnutí. Monografie se snaží najít v Heideggerově díle inspirativní myšlenky, které, zasazeny do širších kontextů, mohou mít pro současnou filosofii svůj význam, třebaže je s nimi často zapotřebí pracovat kriticky.
Text monografie se člení do tří tematických okruhů, které vyznačují názvy FYSIS, OIKOS a POLIS. Nejprve se na interpretaci řeckého filosofa Hérakleita ukazuje, jak Heidegger chápal základní motiv předsokratovské filosofie – vzcházení bytí do otevřeného pole jevení. Heideggerovým průvodcem ale i oponentem je tu Eugen Fink. Následně se otevře otázka, jak konkrétně se v tomto poli jevení, tedy ve světě, naskýtá člověk, čímž se připomene problém „bydlení“. Toto téma vede k širší exkurzi po soudobé architektuře a po reflexi Heideg­gera v některých jejích teoretických koncepcích. K mnohým aspektům Heideggerovy filosofie se v této souvislosti dobře hodí kritické analýzy Emmanuela Lévinase a pohled na Heideggerovo pojetí řeckého dramatu Antigoné. Ukáže se přitom, že to, co Heideggerovi v otázce bydlení zjevně chybí, je sociální pohled. A to míří nakonec k otázce, jak lze bydlet na světě s druhými lidmi, jak se tedy tvoří sociální rozměr naší existence. Tady pomůže Jan Patočka, protože tuto existenci chápe ihned (podobně jako Hannah Arendtová) jako problém politický. Člověk je ZÓON POLITIKON už ve svém prvním vsunutí do světa a mezi lidi, přičemž klíčový je způsob, jak nakládá s faktem své vlastní konečnosti. Připojena je rozsáhlá kapitola, zkoumající důvody Heideggerova příklonu k nacistické ideologii, a to v protikladu k Patočkovu statečnému boji proti totalitě.

„Heideggerovy spisy jsem četl s nechutí, nebo dokonce vůbec. Až nyní, při zpětném pohledu na mnohé životní zkušenosti, se mi jeví jako velmi zajímavé; čtu je však s odstupem, nijak je neprožívám.“
Karl Jaspers

„Ten život v Todtnaubergu, nadávání na kulturu a psaní Sein s ypsilon, to je ve skutečnosti jen takové doupě, do kterého se uchýlil, protože se právem domníval, že potřebuje vidět jen ty lidi, co za ním nadšeně putují; nikdo přece nebude stoupat do výšky 1200 metrů jenom kvůli vyhlídce. – Určitě věřil, že se tímhle způsobem může velmi lacino vykoupit ze světa, zbaběle uniknout před nepříjemnostmi a věnovat se jenom filosofii.“
Hannah Arendtová

„Nikdo se nedovedl v naší době ptát tak vytrvale, tak pronikavě, tak nešetrně, jako on. Tak, že zproblematizoval vždy sám základ a východisko otázky – i sama sebe. – Jak porozumět člověku jako člověku, z něho samotného, ne z věcí? Co znamená porozumět mu z něho sama? Je-li jeho specifikum možnost být v pravdě, na čem to spočívá? Jak zbavit otázku pravdy její sterility, tak aby obsáhla i možnost oné pravdy, která otřásá a vyvolává k odpovědnosti?“
Jan Patočka

„Pojem ,bydlení‘ v tak rozsáhlém významu, jak ho používá Heidegger, tedy jako ,žití a myšlení na místech a v prostorech‘, v sobě obsahuje přesný poukaz na to, co pro mne jako architekta znamená skutečnost.“
Peter Zumthor