Izraelská básnířka Ilana Shmueli (1924, Černovice – 2011, Jeruzalém) patří k posledním autorům, kteří ve svém díle nechali rezonovat literární odkaz židovsko-německé kulturní symbiózy východoněmeckého regionu Bukoviny s hlavním městem Černovicemi. Válečná léta prožila v černovickém ghettu, kde poznala básníka Paula Celana. Později emigrovala do Palestiny, kde studovala sociální pedagogiku a hudbu. Paula Celana, svého přítele z mládí, znovu potkala v Paříži roku 1965 a po letech intenzivní korespondence se stala jeho průvodkyní při jeho návštěvě Izraele roku 1969. Po roce 2000 vyšly knižně její memoáry, korespondence s Paulem Celanem a také dvě sbírky originální a svébytné poezie psané v německém jazyce. Ilana Shmueli ve své poezii, kterou začala psát po desetiletích dlouhého mlčení, navazuje na odkaz poezie židovských autorů, kteří přežili holocaust a reflektují jeho zkušenost. Český výbor přináší její básně, ale také ukázky z memonárů a z posledních dopisů s Paulem Celanem.

Překlad
Radek Malý (nar. 1977 v Olomouci) je spisovatel, překladatel a vysokoškolský učitel. Je autorem několika sbírek poezie a knížek pro děti, rovněž rozhlasových her, učebnic a odborných publikací o básnících Georgu Traklovi (Spásná trhlina, 2006) a Paulu Celanovi (Domovem v jazyce, 2012). Kromě básní těchto dvou autorů do češtiny převedl např. verše Ericha Kästnera, Hugo Sonnenscheina, Karla Lubomirského, R. M. Rilka, Stefana Georga či básníků a básnířek Bukoviny (antologie Hroby v povětří). V nakladatelství Archa vydal antologii poezie německého nonsensu s názvem Malé lalulá (2014, zapsána na Čestnou listinu IBBY), výbor z poezie Paula Celana s názvem Černé vločky (2015) a antologii Prokletí básníci německé poezie (2017). Za svou tvorbu obdržel četná ocenění, např. Cenu Jiřího Ortena či Literu za poezii a za knihu pro děti a mládež.

Ilustrace
Anežka Kovalová (nar. 1949 v Šumperku) studovala v letech 1967–1973 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Karla Součka. Respektovanou osobností tam pro ni byl malíř a grafik Jiří John. Po návratu do Sobotína spolupracovala s manželem Miroslavem Kovalem na sochařských zakázkách svého otce Jiřího Jílka. V letech 1980–2013 vyučovala výtvarný obor na Základní umělecké škole v Šumperku. Od devadesátých let patří k okruhu výtvarníků Galerie Kruh v Kostelci nad Černými Lesy, je hostem Spolku olomouckých výtvarníků. Podílí se s manželem na dramaturgii šumperské Galerie Jiřího Jílka. Věnuje se především malbě a kresbě uhlem, příležitostně grafice a ilustrační tvorbě. Výtvarně doprovodila několik básnických sbírek a próz. Samostatně vystavuje od roku 1978, je zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Žije a pracuje v Sobotíně u Šumperka.

Bylo velmi pozdě (název básně)

poprvé říkala
svou nekonečnou báseň
mluvila k sobě
hlasem
který nebyl její
jazykem
který nebyl její
mluvila
zadrhávala se
mluví
zadrhává se
ještě teď
řečí
která není moje
jazykem
který není můj