Již více než třicet let obohacuje Jürg Amann švýcarské písemnictví. Stejně jako ve většině Amannovy tvorby nesoucí autobiografické rysy autora jsou i v knize Zabít matku ústředními motivy smrt jakožto utrpení, završení (nebo také vykoupení) a vztah syna a matky. Kniha se skládá ze čtyř částí, jež jsou v podstatě variacemi právě na tato témata. První dvě části jsou líčením očima chlapce – ve svých vzpomínkách se vypravěč s matkou vydává na cestu za jejím dlouho zapíraným a nyní již mrtvým otcem, jindy jsou malí sourozenci svědky matčiných zoufalých výlevů a sebevražedných sklonů. Ve třetí části se již dospělý syn vyrovnává s prosbou své umírající matky o pomoc zemřít. Vypravěčovy myšlenky se pohybují mezi snahou o pochopení, úvahami o povinnosti a o oddané lásce k matce. Tématem závěrečné části "Rekviem" je samotné umírání. Čím blíž ke konci, tím méně příběhovosti. V kratinkých kapitolách poslední části připomínajících Kristovo utrpení dosahuje vypravěč jistého smíření s matčinou smrtí a smrtí vůbec.

"Zabít matku je rekviem, v němž je ve čtyřech kapitolách působivě vylíčen celoživotní, náročný a zároveň velmi úzký vztah plný něhy."
(Beat Mazenauer)

"S knihou Zabít matku se k nám dostává nejlepší kniha na toto téma od Nežádaného štěstí Petera Handkeho."
(Falter, Klaus Kastberger)

"Vyprávění Jürga Amanna patří k tomu nejdojemnějšímu a zároveň nejméně sentimentálnímu, co bylo v poslední době na téma smrti matky napsáno."
(Der Landbote, Irene Widmer)