Páteří veskrze tragického příběhu s výraznými komickými rysy, odehrávajícího se z větší části v poválečné Vídni, jsou vzpomínková vyprávění o osudech tří sourozenců, vypravěččina otce, jeho bratra a krásné sestry, které osud v dětských a mladých letech zavál do Anglie, Kanady i daleké Barmy. Eva Menasse pátrala dlouhá léta v archivech po historii své rodiny a román Vienna (název fotbalového klubu, jehož hráčem a později vášnivým fanouškem otec byl) je výsledkem těchto snah, převedeným do fiktivní literární roviny. Autorka modeluje přesvědčivé postavy, vypráví těžko uvěřitelné příhody a přitom nenásilnou formou předvádí, jak netolerantní režimy ničivě zasahovaly a zasahují do života bezbranných jedinců. Rozvíjí tak před našima očima široké panoráma rakouských a evropských dějin 20. století, přičemž se zaměřuje na jednu rakouskou vlastnost: veselou hanebnost úzce související s typicky vídeňským nezávazným a povrchním tlacháním.

Z minulosti zůstane pouze vyprávění, pro něž je pro Evu Menasse východiskem vzpomínka. Úchvatnými historkami ze života jedné vídeňské rodiny se židovskými kořeny roztáčí kolo pestrých obrazů celé jedné epochy.

(Kiepenheuer & Witsch Verlag)

Román Evy Menasse byl bleskem z čistého nebe, jako by se sladký zvuk vídeňských houslí náhle proměnil ve spršku jedovatých šípů.

(Helmut Schödel)

Příběh začíná tak, jak už dlouho žádný příběh v německy psané literatuře nezačínal. Ocitáme se v centru dění, v jedné vídeňské kavárně, na konci dvacátých let minulého století. Rodička není ochotna pro tu obtížnou věc s porodem přerušit partii bridže. Jenomže ten se nečekaně přihlásil. A to tak rychle, že nestačila dorazit porodní bába, a vylekaný manžel, který se právě vrátil od milenky, jen bezmocně přihlíží, jak právě narozený chlapec ničí překrásný perziánový kožich.

(Volker Weidermann)

Vlastně tato vídeňská rodina s předky z židovské Haliče a katolické Moravy zrovna solidární není, ale její členové spolu a o sobě neustále mluví, point příběhů si cení víc než jejich reálného průběhu. I když nepřestávají bouchat dveře, jak jeden za druhým uraženě opouští pokoj, scházejí se v rodinné svornosti znovu a znovu.

(Frankfurter Allgemeine Zeitung)