O knize:

Dětství a mládí ve střední Evropě, když tato střední Evropa po 2. světové válce přepisovala své politické a kulturní obrysy: Ilma Rakusa sleduje ve svých vzpomínkách malé děvčátko, dceru slovinského otce a maďarské matky, po jejích životních cestách ze slovenského maloměsta přes Budapešť, Lublaň, Terst až do Curychu – a odtamtud dále na Východ a na Západ, do Leningradu/Petěrburku a do Paříže. Všude se cítí jako cizinka, nikam nepatří, svou vlast najde v hudbě, ve hře na klavír, a po objevení Dostojevského, v literatuře. Doma se cítí ale také v cestování, v pohybu. Moře moří je mnohem víc než jen převyprávění dětství a mládí. Zaklíná se tím, co z míst a pohybů zůstává: tóny a zvuky, barvy a nálady, jednotlivé scény a záblesky. Ilma Rakusa se ke svým raným létům vrací zcela bez sentimentality, ale i bez horlivosti vyznání, zato s velkou exaktností v nejobtížnějším aspektu vzpomínek: v popisech atmosféry, které podává stručně a precizně. V její vzpomínkové knize tak vyvstávají 50. a 60. léta 20. století prizmatem pohledu neobvyklé autorky, která jako málokdo žije mezi různými kulturami.

Překladatelka, literární kritička, básnířka a vášnivá klavíristka pluje mořem vzpomínek ve své hlavě, přes epizody a příběhy, kterými probleskuje i předvčerejšek a předpředvčerejšek. Stále se mění chronologie i obrazy v prostoru, zastavení v nomádském pohybu myšlenkami, jazyky a kulturami. Jeho cílem je meditativně sledovat vlastní stopy... Je krásné číst tuto poezii v próze, lakonickou, pomíjivou, atonální, cestu sedmimílovými kroky přes půlku století, je krásné hledět na patinu černobílých fotografií, sledovat kandidáta na Evropu, která takto již neexistuje. Sabine Berkinová, Frankfurter Allegemeine Zeitung Rakuse se daří to, co je vedle psaní o lásce vůbec nejtěžší: nechat znovu vyvstávat – jako jakési tajné písmo – vlastní životní cestu a důvěryhodně ji rozšifrovat dřív, než přes ni zase vědomí rozprostře zakrývající gázu. Vzpomínková pasáž Ilmy Rakusy vypráví o věcech, které ji nechávají vzpomínat, i o tom, jak takové vzpomínání vypadá – jako přelstění přítomnosti, jako první pokusy, jako dětská hra, v níž slovo zaniká spolu se závanem dechu, díky němuž bylo vysloveno. Moře moří není jen obhajobou vyzývající, abychom důvěřovali hlubinám vlastní paměti a šli svou vlastní cestou. Tato pasáž, proplétající se mezi minulostí a přítomností, překračuje rovinu pouhého zaznamenávání subjektivních zážitků a otevírá našemu pohledu poznání, že druhé vždy začíná v prvním, a sotva samo začalo, již přechází do dalšího. Je to kniha o toku času, jeho rozmanitém proudění. Text, který nás nechá spočinout, a sám obtéká čtenáře. Barbara Bongartzová, Die Presse Této knize se lze svěřit. Ba co více: Čtenář se jí touží zcela oddat. Podtitul knihu označuje s krásnou přesností: Nejsou to žádné paměti, ale autobiografické miniatury, jemně vypilované střípky, v nichž se zrcadlí svět. Ulrich Weinzierl, Welt/Online