Autorův synek Olivier si v květináči na terase jako symbol svého jména pěstoval malý olivovník (francouzsky olivier). Během jedné zimy zavalil stromek sníh a těžce ho poškodil. Avšak rostlina se po delší době začala vzpamatovávat. Radost a láska ke křehkému, zato velmi vitálnímu stromku vedla autora ke vzniku této knížky vyprávění a faktografických údajů, mapující „kulturní dějiny“ jedné z nejstarších a nejkomplexněji využívaných rostlin lidské civilizace.
Čteme tu nejen o sázce mezi Athénou a Poseidónem, ale i o úloze oliv a olivového oleje v nejrůznějších literárních dílech či v malířství, stejně tak jako o technice zpracovávání, o švindlování při výrobě oleje, o jeho rituální úloze a mnoha dalších aspektech drobného ovoce a „tekutého zlata“. Je to soubor zábavných příběhů, překvapivých a poučných zamyšlení o rostlině s botanickým jménem olea europeana sativa.

Žádný jiný strom není tak úzce spjat s  vývojem kultur v oblasti kolem Středozemního moře a v Evropě vůbec, s vývojem a rozvojem náboženství a demokracie, medicíny, mezinárodního obchodu, sportu, umění i literatury. Olivovník je široce rozvětvený prastrom, jehož vzdušné větve nesou, ne-li všechno, tak přece jen mnohé z toho, co lidská kultura během posledních tisíciletí zrodila.
Od časů antiky je olivovník považován za dodavatele potravy, světla, tepla, za lék i kosmetický přípravek. Často byl zdrojem inspirace při provozování kouzel a magie.
Každý Řek spotřebuje ročně v průměru 21 litrů olivového oleje, Španěl a Ital kolem 11 litrů, Němci prozatím stačí 1 litr.